Seznam pro ztracený duše (od holky, co kouřila trávu a četla Sofiinu volbu)Jestli jsi teď zrovna šestnáctiletej kluk, co netuší, kudy kam – začni tady

Bylo mi šestnáct a srdce mi tlouklo jako Tatramatka v posledním cyklu – splašeně, hlučně, bez pravidel. Myslel jsem si, že všechno vím, a zároveň jsem nevěděl vůbec nic. Měl jsem na sobě levný tričko s logem kapely, kterou jsem znal jen podle jednoho songu, a v kapse žvejku, co už dávno neměla chuť.

A tehdy jsem ji potkal. Na baru v klubu Újezd, který voněl po pivu, trávě a generacích ztracených básníků. Měla vlasy stažené gumičkou, tričko s dírama a pohled, co mi způsobil závrať. Byla starší, o pár let, ale připadala mi jako z jinýho vesmíru, volná jako odpoledne bez úkolů. Studovala literaturu, kouřila trávu, znala Bukowského i to, jak se správně pije Tequila. Tichá a hlučná zároveň. Mluvila o poezii, jakoby šlo o festival a nosila v tašce místo svačiny knížky, psala do sešitů a smála se tak, že to člověku zůstalo v hrudi ještě dlouho po tom, co odešla. Žila s adoptovaným oříškem z útulku, co se jmenoval Pablo – prý podle Nerudy, ale možná spíš podle Escobara, kdo ví. Přes den pracovala v antikvariátu v centru Prahy, listovala starými vydáními a občas mi znich četla . Milovala noční procházky a neměla problém přespat kdekoli, kde bylo víno, knížka a člověk, co uměl snít.

Jednou večer – když hráli The Doors a ona měla na sobě jen košili a melancholickou náladu – mi řekla:

„Napíšu ti seznam. A ty si ho přečti. Každou jednu knihu. Protože jinak budeš navždy jen hezkej kluk bez obsahu.“

A pak ho fakt napsala. Na žlutej papírek, co voněl po jejím parfému a marihuaně. A já to vzal vážně. A dobře jsem udělal.

Tohle je ten seznam. Upravený, vyleštěný časem, přidaný o pár dalších, co jsem pochytil sám. Ale všechno začalo tam – u holky s očima jako vesmír, co se stala učitelkou. A mě naučila číst.

🌀 Svět podle Garpa – John Irving

Láska, sex, smrt a wrestling. Garpův svět je podivnej, dojemnej a absolutně krásnej. Kniha, co vás rozseká a zase složí. Irving je mistr v tom, jak udělat ze života něco velkýho i směšnýho zároveň.

🌊 Sofiina volba – William Styron

Tahle kniha bolí. Ale krásně. Styron píše o vině, paměti a nemožnosti volby tak, že vám v hrudi zůstane díra. A přitom to čtete jedním dechem.

🤡 Spolčení hlupců – John Kennedy Toole

Ignatius J. Reilly je naprosto nesnesitelný a zároveň geniální. Tohle je jedna z nejvtipnějších a nejabsurdnějších knih, co kdy vznikly. A taky smutnej příběh autora, kterého svět nepochopil dřív, než bylo pozdě.

🚀 Stopařův průvodce po Galaxii – Douglas Adams

„Nepropadejte panice!“ Tahle knížka vás naučí, že vesmír je absurdní a ručník je všechno. Geekovská bible s britským humorem ostrým jako papírový list.

🌙 Noc v Lisabonu – Erich Maria Remarque

Láska na útěku. Válečný večer v přístavním městě, kde čas tiká jinak. Tichá, melancholická kniha, která vám vleze pod kůži.

🕰 Sto roků samoty – Gabriel García Márquez

Magický realismus ve své nejčistší formě. Rodina Buendíů, vesnice Macondo a dějiny, které se opakují jako počasí v březnu. Číst pomalu, vnímat všechno. Krása.

🐍 Egypťan Sinuhet – Mika Waltari

Velký příběh malého člověka. Starověký Egypt plný intrik, lásky, filozofie a jedné lékařské duše, která putuje světem a hledá smysl. Dlouhé, ale odměňující.

🥐 Snídaně u Tiffanyho – Truman Capote

Když chcete být elegantní, ale trochu zlomení. Holly Golightly je ikonická, ale i smutná. Knížka o tom, že krása je prchavá a domov není vždycky místo.

💩 Mladí v hajzlu – C.D. Payne

Totální úlet. Sex, trapasy, puberta, anarchie. Když jste čerstvě nadržený šestnáctiletý génius a svět vám hází klacky pod nohy. Kultovka pro všechny, co mají rádi vtipné deníky a drzé hrdiny.

📚 Další knihy, které by na tom žlutém papírku klidně mohly být:

Na cestě – Jack Kerouac
Beatnický výkřik svobody, spontánnosti a silnic, co nikam nevedou.
Lolita – Vladimir Nabokov
Krásně napsaná, morálně šedá a navždy diskutovaná.
Země lidí – Antoine de Saint-Exupéry
Autor Malého prince píše o osamění, smrti i smyslu.
My děti ze stanice ZOO – Christiane F.
Brutálně syrové. Ale pravdivé.

A co jsem se tehdy naučil?

Že knihy nejsou jenom stránky a písmena. Jsou to životy. A že každá správná bohémka vám dá něco, co si odnesete navždy. Někdy je to zlomený srdce. Jindy je to knihovnička, co se vám vejde pod kůži.

Až tě někdy někdo požádá, abys přečetl pár knih, neber to jako úkol. Ber to jako dar. Protože číst znamená žít víc než jen ten jeden život.

A jestli jsi teď zrovna šestnáctiletej kluk, co netuší, kudy kam – začni tady. A napiš si vlastní seznam.

✒️ PS:

Je z ní učitelka literatury, nosí diář a zná zpaměti všechny žáky. Ale když jí řeknu: pamatuješ na ten seznam knih?, usměje se a odpoví: A tys je fakt všechny přečetl? Jo. A ještě pořád čtu.

Zbyněk Metelka

Cocist.cz – čteme naplno. I když je to někdy přes slzy.

Chceš víc takových článků? Sleduj nás na Instagramu @cocist.cz a doporuč nám svoje životní knihy.