Kde straší nejvíc? Nová kniha vás vezme na třicet výletů za tajemnem i památkami

„Mámo, tady je duch!“ Pokud se nebojíte tajemna, ale zároveň hledáte nový způsob, jak dostat děti na výlet, možná jste právě našli tu pravou knihu.

Tomáš Koutek – tramp, badatel a milovník české historie – ve své nové publikaci Výlety za strašidly (nakl. Universum) skládá hold české krajině, jejím památkám i starým příběhům, které v ní přežívají dál. Ať už jde o šumavskou vílu Swizu, která pasáka proměnila v kámen, nebo obří hrad u Popelné, jehož padlého vládce porazil statečný mládenec.

Ale pozor – tahle kniha není žádný horor pro děti. Spíš inspirace pro zvídavé rodiny i osamělé poutníky, kteří nechtějí chodit jen po vyšlapaných cestách. Koutek se opírá o skutečné pověsti i méně známá historická fakta a dokazuje, že duchovno české krajiny není jen romantický pojem, ale často i velmi konkrétní místo na mapě.

Kniha obsahuje 30 tipů na výlety, z nichž většina je dobře dostupná a zároveň dostatečně tajemná, aby zaujala děti i dospělé. Každý výlet je vybavený příběhem, ale i praktickými informacemi, které vám pomohou naplánovat trasu – ať už chcete vyrazit s batohem a celtou, nebo jen na víkendový výlet s kočárkem.

Zvláštní místo tu má Šumava, kde podle autora straší víc než kdekoliv jinde v Česku. Vody Černého a Čertova jezera údajně ukrývají děsivé hlubiny, které neproměří ani tři inženýři s kotvou a nekonečným lanem. A co teprve jezerní paní v černých střevíčcích…

Publikaci doprovází předmluva psychiatra Radkina Honzáka, který čtenáře ujišťuje, že nebát se strašidel je jedna věc – ale věřit v ně je občas zdravější, než by se mohlo zdát.

Pro koho je tahle kniha?

• Pro rodiče, kteří už nevědí, kam s dětmi.

• Pro milovníky hradů, duchů, pověstí a zarostlých stezek.

• Pro všechny, kdo věří, že nejlepší výlety začínají mimo Google Maps.

Ukázka z knihy:

Šumavská strašidla

Šumava je pravděpodobně území, které je u nás nejbohatší na duchy, ohnivé muže, noční můry a různé lesní a jiné nadpřirozené bytosti. Zajímavé je zde i prolínání pověstí z české a bavorské strany hranice.

Zvláštní je, že Šumava nemá, na rozdíl od jiných našich hor, svého strážného ducha. Někdy je ale za duši zdejších lesů označována Swiza. Nikdo neví, kde se tu vzala, žije v zelené pustině snad už od pohanských dob. Lidé ji vídali neradi, byla předzvěstí živelních pohrom a zhoubných epidemií. Jednou ji prý na pastvině potkal jakýsi muž od Nezdic. Ačkoli si Swiza zpravidla lidí příliš nevšímá, tohoto nešťastníka si zavolala k sobě a nutila jej, aby se jí klaněl jako pohanskému božstvu. Když to pasák, jako přesvědčený křesťan, odmítl, proměnila jej v kamenný sloup. A za krátký čas zdecimovala Kašperské Hory morová epidemie.

Jinými bytostmi, které sužovaly šumavský lid, byli obři, jichž bývalo v odlehlých končinách hor vždycky více než dost. Jeden z nich se usadil v kraji blíže lidem a stal se jejich postrachem a krutým vládcem. Museli mu odvádět obilí a dobytek, jinak by se jim zle vedlo. I přišel do kraje odvážný mladík, který se, zašitý do volské kůže, nechal odnést do obrova hradu. Zde se dozvěděl od skupiny zajatých dívek, že s obrem by se dalo skoncovat tak, že zabije malou myšku pobíhající velikánovým sídlem, v níž se ukrývá obrovo srdce. Muselo se to ale udělat o svatojánské noci. Mládenec skutečně myšku ulovil a zabil. Tím vyhasl i život obra. Vítěz pak osvobodil všechny zajatce a obří hrad zpustl. Jeho trosky dodnes můžeme spatřit na vrchu nad osadou Popelná. Jsou to ale valy starého hradiště.

Podivní a mnohdy posvátnou hrůzu budící jsou i obyvatelé šumavských jezer. Zejména těch největších – Černého a Čertova.

O tom Černém se říkalo, že pokud by někdo byl tak odvážný, že zčeří hladinu vhozením kamene, kámen bude do hlubin padat navěky. Málokdo by se toho ale odvážil, jezero skryté v hlubokém lese mělo pověst zlého místa. Jednou se k němu vydali nějací tři učení rozumbradové, snad inženýři, a že se pokusí hloubku jezera změřit. Hodili do vody kotvu na laně, ale ať provaz nastavovali, jak chtěli, po dnu ani památky. Zničehonic se s jejich loďkou začala točit voda jako ve velikém víru, před nimi se rozevřela hluboká tůň a hromový hlas výhrůžně zaduněl: „Spolknu toho, kdo mě změří!“ Samosebou, odvážlivci nechali kotvu kotvou a ze všech sil veslovali ke břehu. Na nějaký další pokus o měření jezera si nechali nadobro zajít chuť.

Čertovo jezero bylo místem ještě zlopověstnějším, je to vidět už z jeho jména. Zabloudili sem jen lovci nebo dřevorubci, a to ještě museli mít řádně pro strach uděláno. Jednoho dne se na břehu jezera usadili k odpočinku dva dřevaři. Svačili a koukali na hladinu, která se najednou začala vlnit. Spatřili ženu oblečenou v přiléhavých modrých šatech, celou se lesknoucí, jako by byla odlita z ryzího stříbra. Nedaleko vyděšené dvojice vylezla na břeh a mrštně udělala dva přemety. Při tom si muži všimli, že má na nohou lesklé černé střevíčky. Chvíli se procházela po břehu a potom zase vplula pod hladinu. Oba si oddechli, že je nezpozorovala. Vůbec netoužili po tom, aby je jezerní paní zatáhla do své mokré říše.

• 📘 Tomáš Koutek: Výlety za strašidly
• Předmluva: MUDr. Radkin Honzák
• Vydává: Universum
• Počet stran: 296
• Doporučená cena: 399 Kč