Katalánský literární objev: Imma Monsó poprvé česky!

Září 1962: mladá žena, sotva dvacetiletá Severina přijíždí po studiích učitelství do horské vesnice v Pyrenejích, kde má působit jako provizorní učitelka základní školy. Rodiče byli odpůrci generála Franka a vychovali ji netradičně – matka ji učila doma, aby nemusela chodit do režimních škol.

Na první pohled je jasné, že Severina do nového prostředí nezapadá: liší se svým smýšlením, oblékáním a chováním. Její pozornost hned na počátku upoutá starší charismatický muž jménem Simeón, který se také chová značně nekonformně a vymyká se zdejším zvyklostem. Sousedé si od něj uchovávají odstup – někteří ho respektují, jiní ho ignorují nebo nenávidí. Simeón se načas stává mužem jejích snů a představ.

Ukázka z knihy:

Na trávě postávalo asi třicet lidí a zdálo se, že něco či někoho očekávají. Když je Severina z autobusu uviděla, pocítila stejnou paniku, jako když v pedagogické škole vešla do plné třídy. Jenže teď nemůže ani přijít pozdě, ani odejít dřív. „Čekají na učitelku z Dusy,“ řekla si. „A to jsem já,“ dodala, jako by si poprvé uvědomila svou novou totožnost. Pravděpodobně ztratí jméno, jméno, které pro ně bude málo zajímavé. Věděla, že ji děti budou oslovovat „slečno“ a dospělí taky, protože je to nakažlivé. A když o ní budou mluvit s lidmi z jiných vesnic, budou ji nazývat „letošní učitelka“, aby ji odlišili od předcházejících a pozdějších. A že pro okolní vesnice bude, pokud vůbec někým, učitelkou z Dusy. Tak to v tom údolí chodilo: učitelka z Dusy, lékař z Pontes, služka z Casta, kovář z Boscarri. V té hierarchii jedinec patřil v první řadě k vesnici, pak k domu a nakonec k rodině. Ačkoli v tuhle chvíli dvě poslední položky postrádala, měla alespoň vesnici, což se jí zdálo hodně.

Učitelka, zaražená zjevnou zvědavostí, kterou probouzela, sestoupila opatrně po schůdkách autobusu, aby nezakopla, s pohledem upřeným na zem a se strachem, že před uvítacím výborem upadne na nos, jak se ji o tom zdálo předcházející noc. Jakmile došlápla na zem, zvedla oči a vyvedena z míry zůstala mlčky stát. Zapomněla si převzít zavazadla, která řidič vytáhl ze zavazadlového prostoru. Nějaký muž se jich chopil místo ní. „Jsem Sisco de Sebastia,“ řekl jí s kufry v obou rukou, jako by nevěděl, co s nimi dělat. Nemohl tedy podat ruku dívce, když mu nabídla svoji. Hlavou ji prolétlo několik možnosti: Měla by se uklonit na znamení úcty, jak o tom tolikrát četla v povídkách, nebo spíš projevit cit a vrhnout se mu do náruče? Zmateně zavrhla všechny pohyby, které ji napadly. Skupina lidí je sledovala s pozorností, jaké se ji nikdy předtím nedostalo. Sem tam se ozval tlumený smích nebo zakašlání, vyvolané nedostatkem odhodlání protagonistů. Nakonec Sisco postavil kufry na zem a také napřáhl ruku, právě když ona svou stáhla. Ať byl její protihráč jakkoli nerozhodný, ona byla určitě váhavější, takže když se nakonec rozhodla mu ruku znovu nabídnout, on už se obrátil, aby si zapálil cigaretu. Pak, jako by se obával, že si dívka spletla vesnici, prohlásil: „Tady jste v Duse.“ Severina se usmála a přikývla. Polkla sliny. Pětačtyřicet minut zatáček cestou z Pontes ji rozbouřilo žaludek. Byla dvojnásob bledá, z nevolnosti a rozpaků, a dalo jí práci usilovně se soustředit, což nezbytně potřebovala, aby se s neznámým přivítala. Pozdravit se se všemi ostatními bylo očividně nad její síly.

Z doslovu překladatelky:

Oceňovaný příběh katalánské spisovatelky Immy Monsó, v katalánském originále nazvaný La mestra i la Bestia a v autorčině překladu do španělštiny La maestra y la Bestia, tedy Učitelka a Zvíře/Netvor v jasné narážce na pohádkový příběh krásné nevinné dívky a jejího soužití s nebezpečným tvorem, působí vlastně také trochu tajemně a mysticky. V českém překladu jsme zvolili jiný titul (schválený autorkou), ale náznak důležitého vztahu mezi dvěma postavami zůstal zachován. Hlavní protagonistka je devatenáctiletá začínající učitelka Severina, která po smrti rodičů a dokončení pedagogické školy chce někde zakotvit, chce mít opět domov zde symbolizovaný vlastním domem, chce někam patřit, protože její dětství a mládí bylo osamělé a smutné. Proto přijíždí do horské vesnice Dusy a doufá, že se jí tam podaří naplnit romantické představy o sněhu a najde tam vše, po čem touží.

Imma Monsó se tímto dílem vycházejícím z rodinné historie pokusila netradičním způsobem vylíčit cestu jedince k lidem, ke vztahu s lidmi a smíření s osudem vlastním i osudem země

na pozadí jednoho sice zvláštního, ale uvěřitelného lidského života – neboť podle ní autor sbírá a shromažďuje jen zlomky pravdy, protože „absolutní pravda neexistuje“.

Katalánská spisovatelka Imma Monsó (*1959) absolvovala francouzskou filologii v Barceloně a pobývala na studiích ve Štrasburku a v Caenu. Nějakou dobu pracovala jako středoškolská učitelka a následně se věnovala výuce cizích jazyků.

Debutovala roku 1996 a celkově je autorkou šesti románů a tří povídkových sbírek, vydala také knihu pro děti a eseje. Za svá díla získala řadu literárních ocenění. Románem Severina a Simeón (2023) se v češtině představuje poprvé.

• Imma Monsó: Severina a Simeón
•  přeložila a doslov napsala Marie Jungmannová
• vydává nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna
• svazek 292, 368 stran, doporučená cena 449 Kč